Za svoje děti si můžete sami – Larry Winget
Dnešní děti jsou často rozmazlené, přesycené zábavou, neúspěšné a nedisciplinované a žijí v představě, že mají na všechno nárok, ale žádné povinnosti. A kdo za to může?
Larry Winget je proslulý tím, že si nikdy nebere servítky, a ve své knize to říká jasně: za špatně vychované dítě můžou rodiče, protože odvedli špatnou práci.
Tato kniha mě pobavila. Je sice americká a popisuje stav výchovy dětí v daleké zemi zvané Amerika, leč nápadně se přibližuji naším dnešním poměrům. Posuďte sami : ,,Ve svých letech se trochu divím, že se lidé ptají, proč se naše společnost ocitla v takovém zmatku. Zmatek nastal, protože jsme se mu buď dostatečně nesnažili zabránit, nebo jsem se dostatečně nezajímali o to, k čemu se schyluje. Klidně jsme si seděli na zadku a nehnuli ani prstem, vyjma remcání, kňučení a stěžování si. Sledovali jsme, že se blíží potíže, které nejdřív zasáhly náš soukromý život. Postupně zmatek prosákl i do naší práce. Nečinně jsme pozorovali, jak nabývá na síle, šíří se a valí, až se s ním potýká celá společnost. Celý ten binec se probírá na netu, a ať klikneme kamkoliv, narazíme na něj. Je všudypřítomný, proto jsme si na něj už zvykli. Vypěstovali jsme si určitý druh imunity, takže binec už není binec, ale něco naprosto normálního.“
Ale proč děti dělají to, co dělají? Larry Winget našel osm důvodů :
1.Necháte je – je to jednoduché, všechny děti dělají to, co dělají, protože jim to rodiče dovolí
2.Za špatné chování nenásleduje trest – základní pravidlo lidského chování praví, že člověk zkouší, kam až může jít.
3.Pořád jim říkáte, že jsou vyjímečné – to se divím, to pochází právě z Ameriky, tenhle trend. Tady ale píše, že nejsou, že ve skutečném světě neplatí, že by vaše dítě někdo neustále obdivoval. Je to pouhé dítě.
4.Pasovali jste je na to nejdůležitější ve svém životě – dítěti nijak neprospěje, když z něj uděláte středobod svého života.
5.Vštípili jste jim pocit, že mají na všechno nárok – tak to platí i v našich krajích. Autor zde uvádí, že dnešní americké děti dostávají dobré známky za to, že se objeví ve škole. Já jsem zase slyšela historku o tom, jak v našem českém učňáku mají učni zdarma hodinu posilovny za dobrou známku.
6.Přece tak usilovně pracujete, aby děti poznaly zdravé sebevědomí a sebeúctu – coby rodiče děláme fatální chybu tím, že vštěpujeme dětem, aby cítily co největší sebeúctu, místo toho, abychom je naučili, jak této sebeúcty dosáhnout.
7.Schováváte se za psychologické nálepky, abyste nemuseli přiznat, že jste příliš líní na řešení potíží – ADHD – tolik populární i našich krajích. Následuje výčet, kolik léků spolykají americké děti, je přeci jednodušší dát ráno pilulku. Ale jak to bylo dřív – naši rodiče a učitelé nám naplácali na naše malé, hubené zadečky a přikázali nám držet pusu, klidně sedět a dávat pozor. Tak je to.
8.Dali jste špatný příklad a vaše děti se ho chytly – tady jsem byla úplně šokovaná. Učitelky základní školy si povídaly o tom, že malé děti si přehrávají scény z pornofilmů. Prý běží u nich doma. Wow.
Dále uvádí pět zásad rodičovské výchovy : komunikace, angažovanost, vzdělání, disciplína a nakonec to nejlepší – trest.
Na závěr knížky autor uvádí několik bodů, kdy jste pochybili :
1.Je- li vašemu dítěti pětatřicet a stále bydlí s vámi doma
2.Je- li vaše dítě ve zralém věku, a přesto vám volá, když potřebuje finanční pomoc
3.Platíte- li mu účty
4.Opíjí-li se, chová se nezodpovědně a připomíná spíš zastydlého puberťáka než rozumného dospělého.
Polil mě studený pot. Amerika je Amerika, ale zase nemusíme přijímat úplně všechno. Zdá se, že autor myslí svoje názory a svoje rady zcela vážně. Asi to tam tak fakt funguje. No, ještě, že bydlím v Čechách. Jdu si číst Matějčka….