Všichni máme dobrý pocit z toho, že lidský pokrok a věda obecně kráčí kupředu a věci, které ještě před několika málo roky

byly jen představy daleké budoucnosti, se nyní stávají reálnou skutečností, nepřipadající nám nikterak zvláštní ani fantastická.

Vysíláme sondy k dalekým planetám, k nepředstavitelně vzdáleným galaxiím a hledíme s hrdostí do vesmíru, jako pokolení,

jež je pyšné na sebe samo a na to, co již dokázalo a ještě zcela určitě dokáže.

Naše poznání postupuje tak rychle, že si ani nedokážeme představit hranice toho, co můžeme ještě dokázat a svým jednáním

způsobovat. Ano, jsme na sebe pyšní. Jsme tak pyšni, a přece stále tak málo víme. Pronikli jsme do tajemství vzniku života,

ale neuvědomili jsme si, že toto tajemství s sebou nese i ohromnou zodpovědnost, protože odvěké tabu, které jsme prolomili,

netkví pouze v podstatě biochemie, ale také v oblasti etických a sociologických.

Týká se otázek právních i genetických, medicínských i filosofických. Dokážeme stvořit život a oddálit smrt, bojovat s odvěkými

a po věky zažitými zákony přírody a formulovat jiné, více vyhovující člověku.

Snažíme se přírodě poručit, ale ona má svá mnohá obranná zařízení, o kterých často nevíme, a dokáže se bránit.

Vše, co nevytvořil člověk, vznikalo postupně a zase zanikalo, jestliže se neosvědčilo.

My tento proces nemůžeme sledovat po tisíce a miliony let, ale jsme nuceni postupovat rychle, bez zbytečné empirie a náš

vývoj musí být mnohem rychlejší, než je náš pozemský život. Naše poznání je v našich očích geniální , ale stále strašně okrajové.

Umíme stvořit život, ale nevíme a neuvědomujeme si, že naše chtění musí a také má své důsledky, s nimiž jsme nepočítali.

Ony se nám ale záhy dají poznat.

Jsme na ně připraveni?

Umíme jim čelit?

Není na této zemi síla, jež by dokázala celý lidský vývoj a poznání zastavit a veškerou činnost člověka ukončit?

Ano, je!

Tou silou je právě lidský pokrok a poznání.

Dvojsečná to zbraň , která jedním rázem nebo i postupným procesem dokáže lidstvo zničit.

Tak i to nejkrásnější v životě lidském -zrození, může a také už přináší zárodek zmaru, pokud s tímto nebudeme umět zacházet

a ostříhat ho svou odpovědností  a lidským rozumem. Je náš rozum natolik kvalitní a všeobjímající, že tyto negace vezme v úvahu

a bude s nimi počítat při své expanzi proti nevědomosti? Nevíme. A ve chvílích tápání se opět musíme o radu obrátit k přírodě.

Ona to ví. Ona ví vše!

Nebuďme nadutí a poslechněme ji. Ona ví a pomůže. Není naším nepřítelem.