,,České dějiny očima psa“ od Martiny Drijverové
Tuto knihu mi doporučila paní knihovnice, prý je to moc hezké. A taky – že bylo!!!
První kapitola se jmenovala Pes na hoře Říp.
Celou povídku jsme pak hezky shrnuli tím, že ten pán Čech šel odněkud z Východu, protože se mu tam už nelíbilo a ten pes šel s ním a pak si sednul na jednu horu a protože už byl unavený a líbilo se mu tam, kde bydlíme, tak se tam prostě usadil a ostatní volali: ,,Bude nám líp“ a jedno dítě zrovna mělo logopedický nácvik písmenka ,,ř,, a tak volalo :,, Bude nám říp“. To je taky dobrý výklad, to jsem teda nevěděla, ještě, že ty děti máme a učíme je správně vyslovovat…. To jsem taky klidně mohla bydlet u hory Líp, to by bylo líp….
Pes, Libuše a Přemysl
To bylo o tom, jak Libuše soudila vojvody Chrudoše a Šťáhlava a ti se pořád hádali o pole, a nakonec Libuše rozhodla, že si ho rozdělí napůl. To se jim ale nelíbilo, Chrudoš začal křičet: ,,Běda mužům, kterým žena vládne´´, a Štáhlav se přidal :,,to radši smrt nežli ženské panování´´. Co jiného Libuši zbývalo, nežli si najít muže, aby je postavil do latě. A protože byla v emočním rozpoložení, napadlo ji, že jí toho muže najde kůň. Ještě, že s ním šel ten pes a dovedl koně k Přemyslu oráči, jinak by to špatně dopadlo. Přemysl oráč byl naštěstí statný chlap, takže se kněžně Libuši zalíbil a mohla být svatba, i když byl chudý a z prostého rodu. ….
Pes a silný Bivoj
Četla jsem Kryštofovi o tom, že ten starý pán Čech pak umřel a po něm nastoupil pan Krok. Ten měl tři dcery- Kazi, Tetu a Libuši. Pes měl nejraději Kazi, protože si s ním hrála. Kazi se zamilovala do Bivoje, ale Bivoj byl chudý a tak musel nejdřív zabít divočáka, aby si jí mohl vzít. Mezitím si ještě našli nové sídlo a postavili Vyšehrad. Kryštof hned chtěl vidět, jak vypadá Vyšehrad, tak jsem mu šla dolů ukázat fotky.
Pes v dívčí válce
Libuše skonala a měla kamarádku Vlastu, která si dělala zuby na jejího manžela Přemysla. Ten jí ale nechtěl, protože se o sebe nestarala a neuměla ani vařit, dokonce nasávala a to medovinu a tak se mu začala mstít. Postavila si hrad Děvín a všechny ženy navedla, že jsou mužští k ničemu. Mužům se to taky nelíbilo a řvali opojeni medovinou, že ženský mají sedět u přeslice. Vlasta si políčila na Ctirada, protože to byl fešák a měl svaly, a to lstí. Přivázali Šárku ke stromu, ta toho rozumu moc nepobrala, a když jel Ctirad okolo, tak do té léčky spadnul. Šárka mu nakukala, že má muže ráda, ten zjihnul, odmotal Šárku a pak se opil medovinou a ve finále ho ty ženy zajaly. Udělaly si z něj otroka domácnosti, dokonce musel i vyšívat, až z toho ten chudák Ctirad vypustil duši. To Přemysla pořádně naštvalo, přepadl hrad Děvín se svými muži, Vlastu zabili- stejně neuměla ani vařit- a ostatní ženy se nakonec rády vrátily ke svým chlapům a fenky ke svým psům…..A pes byl rád, že je zase chvilka klidu.
Pes a Horymír
Lidé začali dolovat, říkali si kovkopové a to se nelíbilo Horymírovi, to byl vladyka se sídlem v Neumětelích, neboť česká krajina byla zpustošená a horníci mluvili neslušně. Šel si na ně stěžovat knížeti, kovkopové se to dozvěděli a podpálili mu Neumětely. Aby jim to oplatil, zavalil důl balvany a to v Březových Horách. Horníci se na pole nevrátili a šli si stěžovat ke Křesomyslu a ten rozhodl, že Horymírovi usekne hlavu. Jako poslední přání si Horymír přál projet se na koni Šemíkovi, pak mu řekl:,,Šemíku…skoč! ´´, Šemík skočil do Vltavy a pádil směrem k Neumětelům. Horymír dostal milost a chudák Šemík byl po smrti…..
Pes v lucké válce
Neklan, Křesomyslův nástupce razil heslo :,, Hlavně v dobrém´´. Když pak přišla válka s Lučany, tak si zalezl pod postel a poslal do boje bojovného Čestmíra. Bitva byla sice vyhrána, leč chrabrý bojovník Čestmír převlečený za Křesomysla padl v boji. Když bylo po boji, Křesomysl vylezl zpod postele a byl hrdina dne, protože vyhráli válku a vymluvil se na nemoc.
Velkomoravská říše, Konstantin a Metoděj
Počátkem devátého století vznikla Velkomoravská říše, ve které byl klid, a lidé bohatli, protože měli práci. Kníže Rostislav si pozval kněze Konstantina a Metoděje, jenž by šířili křesťanství a chlubili se tím, že umějí číst a psát. Konstantin dokonce vymyslel písmo hlaholice. Seznámili lid s tím, že v případě dodržení desatera božích přikázání se dostanou do nebe a budou si ležet na měkkých obláčcích. Na hříšníky čeká peklo a čerti. Jak to vypadá v pekle, to už jsme viděli, a to na výstavě Merkuru, tam to bylo hezky znázorněné. Kázali ve slovanském jazyce a to se nelíbilo papeži, takže Konstantin odešel do kláštera a přejmenoval se na Cyrila a Metoděj se vrátil na Moravu a dal si říkat arcibiskup. Poté začal vládnout Svatopluk a ten radši než do kostela jezdil na lov, takže ho Metoděj proklel. Svatopluk ho vykázal a začal pronásledovat i jeho žáky. Ale vymstilo se mu to, měl tři syny, jenž se na ničem neshodli a tak se Velkomoravská říše rozpadla.
Pes a kníže Václav
V té době v Čechách patřilo k dobrému tónu umět číst a psát, ba dokonce vlastnit knížky! Na knížecí stolec usedl po Bořivoji Vratislav, ale dlouho se tam neohřál, protože ho utrápila kněžna Drahomíra. Ta měla dva syny- Václava a Boleslava. O staršího Václava se starala babička Ludmila a to se nelíbilo Drahomíře, tak jí nechala zabít. Václav měl babičku rád, a když dospěl, dal Drahomíru vykázat ze země. Václav byl povahy smírné a zavázal se k odvádění poplatku za zachování míru. To se zase ale nelíbilo bratru Boleslavovi, jeden večer ho počastoval u hostiny a druhý večer mečem u dveří kostela. Jako by to Boleslavovi nestačilo, stačil ještě vyvolat dlouholetou válku. Lidé s láskou vzpomínali na Václava a dokonce se povídá o tom, že prý spí v hoře Blaníku s početným vojskem. Až bude v Čechách nejhůř, vyjede s ním z hory a svůj lid osvobodí…..
Pes a Slavníkovci
Po Boleslavovi I. nastoupil Boleslav II. a ten byl rozumnější než tatínek a tak to zemi prospívalo. Jenže už to tak bývá, že když nemáme nepřítele zvenčí, hledáme si rozbroje doma. Ve východních Čechách se rod Slavníkovců rozhodl vytvořit si samostatné knížectví. To se nelíbilo Boleslavovi II. a navíc se hádal s pražským biskupem Vojtěchem. Myslel si, že kdyby nebylo Slavníkovců, mohl by Čechy sjednotit. Jednoho rána se vydal na výlet do Libice nad Cidlinou, kde bylo hlavní hradiště Slavníkovců. Mávali jim na uvítanou, když jim otevřeli, tak se mávání proměnilo v útok. Všechny vyvraždili – i ženy a děti – jen chudák Vojtěch unikl smrti. Pes se od té doby necítil dobře, trápily jej kruté sny a občas kňučel a naříkal. Copak ty české dějiny musí být plné krve a násilí? Proč mezi lidmi není trochu víc lásky? ….
Oldřich a Božena, Břetislav a Jitka
Oldřich byl jedním ze synů Boleslava II. a byl to pruďas. Ale taky na něho došlo! Jednou lovil a zamiloval se do pradleny jménem Božena. Rádcům se nelíbilo, že je prostého rodu, ale Boleslav jim uťal řeč : ,, Před Bohem jsme si všichni rovni´´- a tak si jí vzal. Měli syna, Břetislava a ten byl taky pruďas po tátovi. Jednou jel do Německa a zamiloval se do dcery vévody Judity. Ten se nad ubohým Čecháčkem povyšoval a radši zavřel Juditu do kláštera. Břetislav vymyslel lest a unesl Juditu z kláštera. Vzali se, měli spolu sedm dětí a pes poštěkával: ,,Jak je ta láska krásná…“
Ale abych se dostala k dnešnímu příběhu – Břetislav se rozhodl, že na trůn usedne nejstarší Přemyslovec. V tomto případě to byl Vratislav, ten sice nebyl takový poděs jako tatínek, ale zase byl ctižádostivý a chtěl se stát králem. Obrátil se o pomoc císaři a ten mu za pomoc v boji proti papeži v Římě vyhověl. To znamenalo, že se stal první českým králem. Pes se těšil, že opět nastane klid a blahobyt, ale mýlil se, neboť Břetislavovi to nestačilo a pod heslem ,,když jde o Čechy, neznám bratra´´ dobyl nejdříve olomoucké panství a pak cválal k Brnu. Naštěstí se do hradu dostala lstí Konrádova žena a ta Břetislava usmířila s Konrádem. Pak pes zatoužil po vzdělání, neboť toho není nikdy dost, a přidal se ke Kosmovi. Kosmos psal první českou kroniku o všem, co se v Čechách stalo a proslul široko daleko. Jen Vratislav II. zemřel, opět se odehrály boje o moc a vyhrál Vladislav I. Ten dal vyvraždit rod Vršovců. Psovi se to nelíbilo a čekal, až zase přijdou lepší časy.
Pes a spoustu Přemyslovců
Pes byl hrdý na svůj původ a hlásal :,,Český pes- dobrý pes !“ Do Čech vtrhly nové módní směry a potulní zpěváci. Na trůn usedl Přemysl Otakar I., na hradě se žilo dobře, zato v podhradí byla bída a tak královská dcera Anežka založila v Praze klášter se špitálem a byla první, koho to napadlo, také pak byla vyhlášena za svatou. Poté nastoupil na trůn Přemysl Otakar II. Byly nalezeny bohaté žíly stříbrné rudy a král získal přezdívku ,,král železný a zlatý´´. Dával však svou moc najevo, pýcha předchází pád a tak mu císař vyhlásil válku, kterou prohrál a padl v bitvě na Moravském poli. Pes si zatím hrál na hradě s královým synem Václavem II. a mezi lidmi se naříkalo :,,Zle, matičko, zle, Braniboři zde.“ Poručníkem sedmiletého krále se stal Ota Braniborský, který ho dal uvěznit na hrad Bezděz a pak do Německa. Mezitím vládl Záviš z Falkenštejna a když se Václav vrátil, tak ho dal uvěznit a nakonec mu setnul hlavu. Dal razit pražské groše a vypracoval hornický zákoník. Stal se králem Polska a měl syna Václava III., který zahynul rukou neznámého vraha a tím rod Přemyslovců vymřel.
V poslední povídce jsme skončili u toho, jak rod Přemyslovců vymřel po meči. Po jeho smrti spíše vládli šlechtici v čele s Jindřichem z Lipé, ale jaksi to nebylo ono. Zůstala jim ale Eliška Přemyslovna a tak jí zařídili svatbu, protože ženám na trůnu už prostě nedůvěřovali. Požadavky, které si šlechta stanovila, splňoval nejvíce Jan Lucemburský. Byl to statný muž v brnění, miloval hostiny, lov, choval ušlechtilé koně…a měl dluhy. Počítali s tím, že se svatbou usadí, ale těžce se přepočítali. O království se moc nestaral a dále hýřil a užíval si radovánek, takže tím šel Elišce na nervy. Eliška doufala, že ho Bůh a narození syna Václava změní, ale nevyšlo to. Dokonce odvezl syna k francouzskému dvoru a změnil mu jméno na Karel. Šlechtici povstali proti králi a ten to vyřešil tím, že se do Čech již nevrátil. Jednou se zúčastnil bitvy u Kresčaku, bitva byla drsná a Jan pod vedením pážete se bil jako lev a křičel :,,Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal“ a poté padl. Do Čech převezli nového panovníka Karla IV, země byla zbídačená a nepůsobila povzbudivým dojmem. Karel si řekl, že s tou zemí musí něco udělat, aby se stala střediskem vzdělanosti, kvetoucí říše a kdovíco ještě….
Pes a Karel IV.
Když nastoupil na trůn, všude vládl chaos a pokladna zela prázdnotou. Ale Karel IV. byl muž vzdělaný a dokázal velmi brzy v zemi obnovit pořádek, také měl čtyři manželky. Jako sídelní místo si vybral Prahu a Pražský hrad, který dal opravit. Vládl pevnou rukou a získal si respekt. Dal postavit Město Nové a jedné ulici dal jméno Nekázanka, protože ji nekázal stavět. Při stavbě nového mostu byla do malty přidávána vejce, jenom lidé z Velvar poslali plný vůz vajíček uvařených natvrdo. Nechal postavit hrad Karlštejn, tam jsme jednou byli i na výletě.
Karel IV. podporoval umění a dal v Praze založit univerzitu, která byla první vysokou školou ve střední Evropě.
Po vládě Karla IV. nebylo lehké nastoupit na trůn a této úlohy se zhostil jeho syn Václav IV. O vládnutí měl divné představy a neposlouchal otcovy rádce, místo toho se obklopil kamarády z nižší šlechty, holdoval alkoholu a hádal se s kněžími. Povídaly se o něm strašné věci a ani pes se v něm nevyznal. Dovedl být vlídný a vzápětí se změnil ve vzteklouna. Chodil v přestrojení do hospod spolu s jeho katem, a když se s někým pohádal, tak ho kat potrestal. Nikdo ho neměl rád, ani vlastní ženy ne, děti neměl a měl velké spory s církví. Dal umučit Jana z Nepomuku a ten byl pak prohlášen za svatého. ,,Svatý Jene z Nepomuku, drž nad námi svoji ruku“. Čeští páni se nakonec vzbouřili, dali ho zatknout, a pak ho propustili na přímluvu jeho bratra. Pak byl sesazen z říšského trůnu. Pak ho další bratr Zikmund věznil ve Vídni a potom zase kraloval. Mezitím se po zemi rozšířilo prodávání odpustků. To bylo pro bohaté, ti mohli dělat zakázané věci, pak si koupili odpustek, kněží z toho tloustli a páni pak hřešili dál, protože si to zaplatili.
Mistr Jan Hus
Ten byl značně kritický ke kněžím šířícím odpustky a pohrdal jimi. Dokonce hřímal proti nim a to v Kapli betlémské. Arcibiskupovi se t nelíbilo, tak mu to zakázal. Mistr Jan Hus to vyřešil po svém a začal kázat v přírodě. Byl obviněn z kacířství a spoléhal na to, že to církevním hodnostářům vysvětlí a na to, že pravda je pravda. Byl pozván do Kostnice, poté uvězněn, a protože si stál za svojí pravdou, tak ho upálili. Pes byl z toho zdrcený, lidé pobouření a nastal chaos. Do toho zemřel král a prostí lidé se stali husity. Přijímali podobojí, dali si kalich do znaku a vybudovali si město Tábor. Psovi se v tom městě líbilo, protože se lidé k sobě chovali přátelsky. A vypukly husitské války….