Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Není pohádka jako pohádka, není princ jako princ. Tenhle je skutečně jen jeden – Malý princ Antoina Saint –Exupéryho, jedno z nejslavnějších děl moderní světové literatury.
Malý princ, kouzelná pohádková bytost, přichází na naší Zemi ze vzdálených vesmírných světů, aby se kdesi v africké poušti setkal s autorem našeho příběhu a zjevil mu tajemství své podivuhodné životní pouti.
Ale zjeví mu vlastně daleko víc: tajemství čistého srdce, dobra a krásy. Je to opravdu líbezná knížka , která vám bude jistě právě tak milá a blízká, jako byla všem čtenářským generacím, a k níž se budete i později nejednou rádi vracet.
Tuto knihu jsem četla s Kryštofem na konci jeho první třídy.
Hned v první kapitole jsme si vzpomněli na příhodu z jedné ZOO. Jak vypadá hroznýš, který zažívá slona , jsem sice nikdy neviděla, ale viděli jsme, jak zažívá králíčka. To se u jedné z těch vitrín Kryštof divil, že ten had má tak nafouklé břicho a paní, která vedle něco čistila, vesele prohodila :,,Zrovna dostal králíka“. Mými dětmi to otřáslo a nechápavě zíraly na toho hada.
A protože k nám nyní přišlo jedno malé štěňátko (a to potřebujeme ochočit), tak se mi líbí ta pasáž o lišce:
„Pojď si se mnou hrát,“ navrhl jí malý princ. „Jsem tak smutný…“
„Nemohu si s tebou hrát,“ namítla liška. „Nejsem ochočena.“
„Co to znamená ochočit?“
„Je to něco, na co se moc zapomíná,“ odpověděla liška.
„Znamená to vytvořit pouta….“
„Vytvořit pouta? ´´
„Ovšem,“ řekla liška. Ty jsi pro mne jen malým chlapcem podobným statisícům malých chlapců. Nepotřebuji tě a ty mě také nepotřebuješ. Jsem pro tebe jen liškou podobnou statisícům lišek. Ale když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mne jediným na světě a já zase pro tebe jedinou na světě….“
Zdroj obrázku: Pixabay