Polní žínka Evelínka – František Nepil
Roztomilá kniha, která voní českou přírodou, na polích se vlní v obilí mák, heřmánek a chrpa a mezi nimi kráčí ladným krokem víl. Jmenuje se polní žínka Evelínka. Má krásné dlouhé zlaté vlasy, zelenomodré oči, pas útlý jako vážka a každý jí má rád a chtěl by se s ní kamarádit. Od bezkonkurenčně nejvtipnější postavičky z příběhu, nevymazleného sysla až po kdejaké jiné zvířátko. Sysel je nejčastějším návštěvníkem, potřebuje každodenně různé masáže, hnětení nožiček a hlavně hrozně moc mazlení protože jeho maminka měla moc dětí a na hlazení neměla čas.
,,Ty jeden podvodníku,“ čochnila ho polní žínka na prsíčkách, ty si myslíš, že nevím, že ti vůbec nic není? Já ti povím, co ti je: ty se chceš mazlit. Ty jsi prostě mazel! Je to tak? „
,,Je, Evelínko,“ usmíval se přihlouple blažený sysel. ,,Když se mnou se už dlouho nikdo nemazlil, víš? Naposled maminka, ale ta na nás neměla čas. Měla nás osm, a přitom měla jenom čtyři nožičky, a na dvou musela sedět. A hladit dvěma nožičkama osm syslíků – to z toho jeden nic nemá. Ke všemu měla tlapičky tak krátké, že na nás všechny ani nedosáhla. A než jí dorostly, tak jí odnesl syslojed.“
,,Tak dobře, slitovala se Evelínka, ,, já tě trošku pomazlím. “ Potom ho chvilku hladila a pomačkávala a sysel samou blažeností přivíral na maličké hlavě velikánské oči, obkroužené kolem dokola světlými kroužky.
Zdroj obrázku : Pixabay